Účastníci a účastnice kurzu tvůrčího psaní se v jedné z lekcí spolu s lektorem Tomášem Pivodou vžili do atmosféry básně Havran Edgara Allana Poea a vytvořili vlastní textové variace. Posuďte na základě srovnání s první strofou originálu, jak se jim to podařilo.
 
 Edgar Allan Poe: HAVRAN
 

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dvéře - a pak už ne.
"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne."

...

Inventurní variace:

Aleš Koudela

Byla půlnoc. Mám horečku. Přiletí havran z jiné planety, podobné zemi.
   „Chceš si se mnou hrát?“
   „Víckrát ne!“
   „Tak sklapni a leť si, zlý havrane!“
   „Víckrát ne!“
Lapím ho do klece a odnesu na policii. Policajt si ho vezme.
   „Víckrát ne!“
Policajt ho uspí a odnese ufologovi. Ten zjistí, že havran nemá DNA a že je z jiné planety. Je tedy mimozemšťan. Havrana odnesou do NASA, kde ho budou zkoumat. Havran se při tom probere a zakřičí:
   „Víckrát ne!“
Tak mu dají na hubu utahovací řemen, aby nemohl mluvit. Chci ho zpátky, ale NASA mi ho nemůže dát, protože ho bude zkoumat. Odejdu zklamanej a smutnej. Ještě předtím ho vyfotím a přinesu fotky domů jako důkaz.


Josef Fojt I

Ležím v horečkách. Odbyla půlnoc. Najednou ťuk, ťuk na dveře. Dveře se pomalu otevírají, asi je nikdo nezamkl. Ve dveřích stojí obrovský černý pták – havran. Snažím se zjistit, odkud je a co mi chce. Ale na mé dotazy ohledně jeho návštěvy odpovídá jen: „Víckrát ne!“ Aha, asi patřil nějakému podivínovi, který ho naučil jen to jeho „Víckrát ne!“ Co s ním mám udělat, přemýšlím, a tu jsem si řekl, že by nebylo marné naučit ho více slov a větných spojení, zkrátka ho naučit více komunikovat. Než jsem to však stihl, horečka ustala. Nad mojí postelí stojí pan doktor a směje se. Asi četl nedávno Poea.

Josef Fojt II

Na mé okno černý havran buší
Při psaní veršů děsně mě to ruší
Tak o něm napíši další báseň svou
Ještě jsem se nepředstavil
Jsem Edgar Allan Poe (čti Pou)


Tereza Hausserová

Nastala půlnoc. Odbíjí kostelní zvon a s posledním zazněním slyším, jak na okno někdo klepe. Otevřu ho a do pokoje vletí havran a s ním zvláštní chladný vánek. Havran si sedne na pelest postele a kráká. Je to posel špatných zpráv. Posel smrti. Hned zase odletí. Zůstane po něm ozvěna, která říká: „Zítra přijdu zas!“ Vzbuzuje to ve mně strach o rodinu. V pokoji je zhasnuto a já se nemůžu zbavit pocitu, že mi chtěl ublížit nebo na mě zaútočit.