První platforma v ČR pro podporu a prezentaci umělecké a publicistické tvorby lidí s mentálním hendikepem

Spolek Inventura vznikl v listopadu 2005 s cílem pozměňovat představy veřejnosti o životech lidí s mentálním hendikepem a integrovat tyto lidi do společnosti skrze podporu a zviditelňování jejich umělecké a publicistické činnosti. Podporujeme umělecké aktivity lidí s mentálním a kombinovaným hendikepem, organizujeme pro ně tvůrčí dílny v Praze i v dalších regionech, spolupracujeme s organizacemi i jednotlivci v zahraničí a představujeme zajímavé tvůrčí projekty české veřejnosti během významných kulturních akcí s mezinárodní účastí.  

Od roku 2014 pracujeme společně s novou cílovou skupinou - akčními seniory - prostřednictvím audiovizuální dílny na tom, aby lidé vyššího věku byli více vidět a slyšet ve veřejném prostoru.

Otík Rákosník, Forrest Gump, Rainman, Fany, Standa Pichlík…jsou to známé filmové postavy, o kterých bychom mohli říct, že se trochu obtížněji orientují v okolním světě a že ve škole asi zrovna nevynikaly. Známe je ale především jako jedinečné, neopakovatelné osobnosti, které jsme si oblíbili pro jejich originalitu a životní příběh. Známe jejich silné i slabé stránky a dokážeme pochopit, proč o nich někdo točí filmy. Jsou trochu úsměvní a trochu dojemní a hlavně jsou pro nás inspirací.

O těch, kterým chceme věnovat část své energie, aby se mezi námi mohli cítit tak, jak si zaslouží, zatím nikdo film nenatočil. I oni ale mají svá jména a své neopakovatelné životní příběhy. Řada z nich je pro své okolí nejen inspirací, ale i smyslem života. Protože se pomaleji učí věcem, které jsou pro nás samozřejmé, a hůř se orientují ve světě i ve svém nejbližším prostředí, zvykli jsme si nálepkovat je jako mentálně postižené, retardované, podprůměrně inteligentní nebo, politicky korektněji, jako lidi s mentálním hendikepem.

Nemá ale každý z nás nějaký hendikep, slabou stránku, kterou skrýváme a skrze kterou bychom nechtěli být představováni světu? Nejsme snad přesvědčeni o tom, že máme právo být vnímáni jako kvalitní a jedinečné lidské bytosti? Jak často ale tohle právo my “v normě”, my “průměrní” či “nadprůměrní” upíráme těm, kteří se do našich měřítek normality nevejdou. Donedávna jsme řadu z nich jen stěží potkávali na ulicích. Do obchodů, restaurací, kin či dopravních prostředků se stále odváží vstoupit jen hrstka z nich. Jsou ale mezi námi a rádi by spoustu věcí zkusili dělat sami. Když jim to nejde, umějí si říct o pomoc, nebo se to alespoň učí.

Bylo by fajn, kdybychom na nich jednoho dne dokázali najít tolik inspirativních, úsměvných i dojemných detailů jako na svých oblíbených filmových hrdinech. Chceme se při tom hledání inspirovat filmy o skutečných i smyšlených lidech, kterým některé věci jdou opravdu hodně pomalu. Přesto ale dokázali těm, kteří o to stáli, že i pomalejší lidé mohou své blízké něco naučit. Inspirace a nová zkušenost jsou totiž tím, co nám naši hendikepovaní přátelé mohou nabídnout. Budeme-li od nich očekávat příliš málo, upíráme tím leccos především sobě.