Zaslechl jsem, že někteří manželé – tátové si myslí, že jejich manželky to mají lehké, že doma dělají houbeles. Žena nechala své asi 1,5 roční děcko doma s otcem a ten nestačil se divit, co takové škvrně dokáže udělat doma za neplechu. Příběh znám z vyprávění z televizního pořadu. Dovedu se však do situace tak trochu vžít a moje představivost učinila za několik chvil svoje. Jako bych vše viděl před sebou. V příběhu, jenž jsem vyslechl, to malé divoké tygřisko obrátilo celý byt vzhůru nohama, nalezenou křídou počmáralo nábytek i stěny a dokonce spapalo psovi žrádlo z jeho misky!! At si zkusí nechat doma dítě bez dozoru ten, komu je jeho byt lhostejný!! Byt se tak zásluhou člověčího tygříka může změnit ve spáleniště, najde-li dítě zapalovač nebo škatulku zápalek. Malé dítě neví, jak nebezpečnou hračku právě nalezlo. Děcko škrtne sirkou, popálí si pracičky a dostane na dalších několik let na pamětnou. Bojí se pak sirek i plamenů. To, co jsem teď popisoval, jsem jako čtyřletý sám zažil. Samozřejmě ten případ se sirkami. Mírně popálené pracičky dětí mohou pak na několik let zaručit, že byt nepohltí požár. Já po této události jsem se se sirkami opět naučil zacházet až v deseti letech. I zde platí, že zkušenost je nade vše. Chybami se učíme.