Festival Akcent byl největším a neslavnějším festivalem, který náš štáb natáčel - rozhovor paní řiditelky festivalu Akcent a holiče festivalu Akcent. Škoda, že nezbyl čas, aby mi zastřihnul vlasy do srdíčka. Bavila mě paní z Austrálie, která nás učila zpívat anglickou písničku. Některé holky i kluci se styděli zpívat s týmem filmového štábu, který se vůbec nebál - těch cizinců ani pana ředitele divadla Archa, který taky mluvil napůl anglicky a napůl česky. Náš filmový štáb jim alespoň trochu rozuměl, i když oni mluvili jiným jazykem než my, ale stejně nám taky rozuměli, i když my jsme Češi a neumíme anglicky mluvit, protože nám to paní překládala.

V divadle Archa se mohli všichni lidi s herci seznámit a taky si mohli v baru divadla koupit pití nebo polévku anebo nakládaný hermelín a nebo taky kávu i jakejkoliv džus anebo i čaj.

Holky mě tam vedle v sále na pódiu učily hýbat částí těla, kterou jsem si vymyslel a měl napsanou na papíře. Pak jsem musel jít za oponu a zase zpoza ní vyjít a udělat nějakej zvuk, aby oni nevěděli jakou mluvím řečí. Potom jsem se jich zeptal, jestli vědí, odkud jsem přijel, oni nevěděli, tak jsem jim řek, že jsem přijel z Francie a žil jsem tam 10 let.

Byla to veliká legrace a moc na celý festival vzpomínám, hlavně na paní, která s námi zpívala tu anglickou písničku.