Na konci loňského roku jsem navštívil (v rámci natáčení dokumentu s Kateřinou Mikulcovou) ve
Strahovském klášteře výstavu České filmové loutky. I když se
výstava jmenovala takto, část expozice byla věnována i filmu
kreslenému (Maxipes Fík, Krteček, Káťa a Škubánek, rodina
Horáčkova, pes Baryk, panenka Blaženka, Štaflík a Špagetka
atd.). Nechyběly ani kostýmy z trikových filmů Karla Zemana
(letos uplyne 100 let od jeho narození) a kostýmy z hrané verze
Limonádového Joa (režie Oldřich Lipský). Hned nad nimi jsem
spatřil loutky Jiřího Trnky z loutkové verze nazvané...
Ooo tak sedím u svého počítače a píši píseň za písní o lásce když vtom mě překvapí zpráva: vaše milá se vdává A já píši a pláču jak malé děcko že jsem měl ji požádat o ruku já ale až za čas jsem to chtěl udělat ooooo jejeje jejejejeo Tak tak to nepůjde dál vezmu z pracovního stolku papír a píši lásko chybíš mi jak vzduch a voda kytkám co umírají žízní tak já jsem v životě s tebou po tvém boku chtěl zestárnout ale tys to asi nechtěla protože prvnímu blbci jsi řekla ano hm, hmhmhm a já ti upletl svetr z kytek i podprdu uplácal z medu a udělalas jen „hm, hezké“ ale...
Tak jak bych začal než tak že bych byl šašek kdybych Vánoce neslavil se svýma a všema lidma Tak do kelu s předsudkama o tom co bylo hloupostí než pitomou blbostí je hádání čí je lepší dívka neb auto dům stát či celej svět Tak se pojď veselit a pusť do éteru muziku samou metaliku neb rock beat haus pop rap Pojď mezi nás se s náma už konečně veselit a neříkej že seš ten chytřejší že by sis zápalkou nepřipálil bankovku cigaretou nezapálil stůl venku na vzduchu mezi bezdomovcema hahahaha že by to nepřenesl tvůj kodex cti co kámo v nažehlenejch věcech hahahahahahahahahaha