Lenka Vochocová
Na svět přicházela dva dny, kdo ví, proč se jí nechtělo, a lékaři tvrdili, že bude nejspíš debilní. Lékaři milují diagnózy. Její maminka bojovnice z ní tu kletbu vyháněla bolestivými cviky. Lenčin otec ve slabých chvílích tvrdí, že se jí to nikdy úplně nepodařilo. Ráda si hraje se slovy, s barvami, s obrazy i s tóny. Posbírala pár titulů v oborech žurnalistika a mediální studia, a protože na médiích je pořád co zkoumat, pracuje dál na rozšiřování sbírky. Věda ji baví. Má spoustu hendikepů, o kterých se tu nebude rozepisovat. Její maminka, přestože je to rozumná žena, by k tomu řekla, že Lenčiným největším hendikepem je vzdělání, a otec by dodal, že by neměla být tak hrdá a spravedlivá, protože na to bohužel nikdo není zvědavý. K práci se zajímavými lidmi, kterým jdou některé věci pomaleji, ji jako dobrovolnici přivedlo spřátelené občanské sdružení Osa. Samozřejmě, je náruživou cinéphilkou.