Z keramické výroby mě nejvíce baví točení na hrnčířském kruhu (to když zrovna nemám inspiraci anebo něco rozpracovaného). No a pak modelování, tam se můžu vyřádit. Jako barvy na keramiku používáme engoby vyrobené z keramické hlíny obarvené oxidy kovů:

železa – červená, burelu – černá, mědi – zelená, kobaltu – modrá a titanu – žlutá

Používají se na zaschlý střep (nevypálený výrobek). Má větší sací schopnost. Po zaschnutí se výrobek případně natře engobou a následuje první výpal zvaný PŘEŽAH – pálí se na nižší teplotu 900 stupňů Celsia. Po přežahu se výrobek naglazuje, zatře burelem nebo železem, potom následuje druhý výpal zvaný OSTRÝ – Pálí se na vyšší teplotu 1100 stupňů Celsia.

A proč zrovna keramika? Jak často se jí věnuji? Moc mě tenhle obor baví a naplňuje. Věnuji se jí tak tři dny v týdnu v dílně.  Začalo mě to bavit při studiu v Jedličkově ústavu, kde jsem studovala na zahradníka. Chodili jsme do dílen: košíkářské, textilní, dřevařské a keramické. No a tam mě tenhle obor vzal.

Moc mě tahle činnost v dílnách baví, když točím na kruhu a daří se mi, cítím radost z výsledku. Točení na hrnčířském kruhu je náhodná činnost. Nedá se nikdy odhadnout, jestli se zrovna teď něco povede, nebo ne. Je to taky o naladění, z vlastní zkušenosti vím, že když nemá člověk zrovna nejlepší náladu, odrazí se to na jeho práci.

Když jsem třeba naštvaná a sedím na kruhu a tu věc, kterou zrovna dělám, bych v tu chvíli nejradši rozbila, radši si jdu něco modelovat, lépe se mi tak vyjadřují emoce, které cítím. Vkládám je do výrobku a paradoxně když mám hodně špatnou náladu, moje výrobky jsou tím lepší a preciznější.

Co si myslím o umělcích: Obecně se o umělcích všeho druhu říká, že to jsou většinou „blázni“. Já si to ale nemyslím. Ti lidi vyjadřují jinak své emoce a jejich činnost jim pomáhá zvládat tlak společnosti na jejich osobu. Také obohacuje kulturní život.