Je tomu už nějaký čas (asi 4 roky), co jsem dostudovala v Jedličkově ústavu Praktickou školu v oboru zahradník, a tam mě chytla za srdce keramika. Měli jsme ji každý týden v pondělí. Po dokončení studia jsem odešla studovat keramiku.

Toto učiliště je určeno pro studenty s mentálním a fyzickým hendikepem a vše je tomu podřizováno. Je to sice fajn, ale ať se na mě učitelé nezlobí, hodiny praktického vyučování v dílnách mi připadají jako v mateřské školce. Rozhodně to není na takové úrovni, jak bych čekala. Po těch čtyřech letech cítím, že nejsem chytřejší o nic víc, než když jsem odcházela z Jedle. Jo, je fajn, že jsem čtyři roky dělala keramiku, ale nic víc.

A tak jsem se s končícím "studiem" rozhodla vrátit se zpátky do normální školy, kde se aspoň naučím něčemu, co se mi v budoucnu bude určitě hodit, a vrátím si do hlavy vědomosti, jaké jsem měla tenkrát. Taky mě zpátky táhne to, že ty lidi už znám, a taky si chci oživit mozek, který mi za ty čtyři roky dost zakrněl.