Jmenuju se Aleš Koudela. Je mi 23 let. Nevnímám okolí, protože jsem jinej než ostatní. Protože jsem taky autista. Nevnímám, protože někdy myslím na vesmír a Harryho Pottera a na Michala. Stává se, že skáču do řeči, protože se potřebuju zeptat na to, čemu nerozumím, a jsem línej počkat, až ten druhý domluví, a taky jsem netrpělivý. Cizí lidé si myslí, že jsem rozmazlenej spratek. Myslím, že je to jejich názor. Já si myslím, že to tak není. Já to nedělám schválně, měl bych se ovládat. Potřeboval bych s tím taky pomoct, je potřeba zamezit tomu, abych skákal do řeči a byl úplně mimo... udělat nějaké opatření. Pomohla by k tomu gesta nebo hudební nástroje, třeba flétna, fagot, bubny, kytara, pozouny nebo harmonika. Bylo by to ale moc hlučné pro ostatní, neslyšeli by se. Tak by bylo dobré třeba tleskat nebo lehce bouchnout do stolu.