Mám právo vás obejmout
21.09.2011, Aleš Koudela Jmenuji se Aleš Koudela. Moje zájmy jsou Harry Potter a vesmír. Taky mám svého kamaráda Michala Koska. Michala bych rád hladil. Někdy se mu to líbí a někdy ne, většinou se to Michalovi nelíbí. Nerad ho opouštím a tak ho kvůli tomu objímám, držím a nechci pustit. Mám Michala Koska rád. Michalovi se možná líbí Harry Potter.
Baví mě taky jezdit na kole a na kolečkových bruslích a taky rád lyžuju a běžkuju. Taky si chci koupit nový počítač. Budou mně tam fungovat hry a nebudou se sekat. Taky mě baví být na internetu a hledat tam články o Harry Potterovi a o vesmíru. Bohužel nemůžu chodit na Facebook. Nemám soudnost, zveřejnil bych i informace, který by se rodičům nelíbily. A taky by vadilo, kdybych zveřejnil něco o domě, aby nás někdo mohl vykrást. Táta pořád musí chodit do práce, aby vydělával peníze.
Baví mě taky hrát na flétnu. Hraju podle čísel, protože neumím hrát podle not. Rád jsem taky doma s rodiči a jsem rád, když mě někam s sebou vezmou a já tam s nima jdu. Baví mě taky chodit na dlouhou túru na horách. Baví mě chodit do práce do Inventury. Někdy taky bývám ospalý a taky bývám v práci unavený. Rád bych taky obejmul lidi v práci, mám je rád.
Já mám diagnózu austimus a taky mentální retardace. Taky mám ZTP/P. Autismus je, že se kejvu. V práci někdy ruší, když se kejvu na židli a židle vrže. Musím si bohužel kvůli tomu vždycky sednout na jinou.
Někdy že se vztekám, když mi něco nejde, jsem moc hlučný, skáču do řeči. Asi je to tím, že mám třeba přeházený chromozómy, mám nějakej hendikep. Hendikep je nevýhoda, že třeba nemůžu řídit auto, i kdybych chtěl. Já bych ho chtěl umět řídit, ale to zas zkouším to svoje co by kdyby. Mohl bych třeba způsobit bouračku. A taky nevnímám a jsem úplně mimo, a to by taky mohlo způsobit bouračku.
Nemůžu sám chodit do práce nebo nakupovat, protože nevnímám. Byl bych schopen přejít na červenou. Vadí mi, že nemůžu jít sám za Michalem, že se nemůžu sebrat o odejít za ním. Chtěl bych být s Michalem pořád, ale ono to nejde. Jsem rád, že mi někdo asistuje na cestách. Nejčastěji to jsou asistenti z Fosy.
Já mám autismus, takže vnímám svět trochu jinak. Třeba tak, že věřím, že všechno je skutečnost, a přitom ono to tak není. Třeba že věřím, že existujou kouzla, když žádný nejsou. Nebo že věřím, že existuje Bradavická škola, když vím, že neexistuje, že jsou to všechno jenom filmové triky. Mně by se líbilo, kdyby Bradavice nebyly vymyšlené. Kdyby kouzla existovala, protože by se nemusely používat filmové triky a všechno by bylo podle skutečné události, to bych byl docela rád. Ale bohužel žádný kouzla nejsou, tak se budou používat filmové triky.
Vnímám svůj svět tak, že jednou lidi poletí na jinou planetu, kde objeví mimozemský život. Myslím si, že ve vesmíru je život, protože tam pořád něco lítá. Věřím tomu, že mimozemšťani existujou. Já bych taky nějakého chtěl vidět. Mohli by vypadat podobně jako lidi. Uměli by slyšet, mluvit možná česky, mohla by tam žít různá zvířata jako jsou mloci, pavouci, škůdci i nějaký houby nebo by tam mohly dokonce kuňkat žáby. Zajímá mě, jestli jsou mimozešťani hodný a jestli by mohli udělat mír v Iráku. Co když jsou třeba zlý a chtěli by lidstvo zotročit? Ba i úmyslně vyhladit? Myslím si, že mimozemšťani zařídili to, že je život na naší planetě a že tu můžeme žít. Myslím si, že za to, že jsou lidi autisti, že za to můžou mimozemšťani. Možný je všechno. A taky je možný, že nás čipují a unášejí. Ale jak to dokázat?
Někdy na mě koukají cizí lidí a nevědí, co se děje. A nebo je taky možný, že jim to třeba vadí. Když na ně budu koukat, tak je možný, že se mi budou posmívat. A blbě na mě reagují psi, ty štěkají a těch jsem se lekl. Já rád objímám lidi a když se to někomu bude líbit, tak mám právo ho obejmout. Mám právo pracovat. Mám právo říkat sprostý slova. Mám právo být hodný kluk. Musím mámě pomáhat na zahradě, i když se mi nechce. Máma to totiž potřebuje, sama to neudělá a trvalo by jí to dlouho. Taky někdy musím uklidit myčku, i když se mi nechce, přesto musím mámě pomoct. Já autismus vnímám jako to, že jsem jinej než ostatní. To, že moje kývání, skákání do řeči a že mluvím sprostě, že je to autistický. Rád bych šel na Harry Potter muzikál, jenomže zatím nic takovýho není v Český republice. Tak si počkám.
Je těžký popsat jeden celý den, protože si ho třeba ani pořádně nepamatuju. Nevím, jak ten článek správně napsat. Vadí mi, že to neumím, možná na to nemám talent, protože vnímám svět trochu jinak.
Chtěl jsem vás potěšit tímto článkem. Nashledanou.
Aleš Koudela
Text vznikl pro rubriku Jeden den v životě časopisu Respekt, kde byl také 28.8.2011 otištěn.
Aleš Koudela
více...
Diskuse
dfghjk
15.04.2013 22:11
Když mluvíš sprostě, proč taky nepíšeš sprostě?
Nenech se cenzurovat a piš, co si myslíš!! Je to zajímavý!
Petra
23.09.2011 15:15
Ahoj,
já mám taky někdy chuť někoho obejmout. Třeba jednoho kluka. Líbí se mi. Ale vím, že kdybych ho obejmula, jemu by se to nelíbilo a bránil by se. Odstrčil by mě a to by se zase nelíbilo mně. Tak ho neobjímám.
A jednou jsem byla zamyšlená a šla jsem po přechodu na červenou. Nevšimla jsem si, že tam jsou nějaký semafory. Jedna paní mě zastavila, protože jelo zrovna auto.
Prostě se mi stává, že nevnímám, chovám se nebezpečně. Nemám autismus, ani mentální postižení. Ale stejně jsou chvíle, kdy jsem na tom stejně jako ty, Aleši.
Nemám asistenty, ale naštěstí jsou lidi, kteří mi toho asistenta na okamžik udělají.
Není pravda, že lidi bez postižení nepotřebují pomoc. Všichni ji někdy potřebujeme.